TUNING PC

Taktování procesoru

Nejlépe taktovatelné procesory:

  1. 1.   Intel: Procesory Intel se všeobecně vyznačují velmi dobrou taktovatelností, podloženou vysokou kvalitou výroby a integrací tepelné pojistky. Mají však dvě velké nevýhody. Tou první je uzamčený násobič procesoru a tedy nutnost taktovat pouze přes FSB, což "bolí všechny komponenty okolo. Druhou nevýhodou je, že si pamatují, na jaké frekvenci naposledy pracovaly a to i v případě, že procesor při taktování shoří. Z toho vyplývá i nemožnost reklamovat tímto spálený kus. Mezi nejčastěji taktované patří procesory s jádrem Northwood. Oproti AMD jsou navíc výborně taktovatelné i ty nejvýkonnější kousky a je možno dosáhnout skutečně vysokých frekvencí (při kvalitním chlazení). Asi nejextrémnějším pokusem, který jsem viděl bylo 5GHz z původního 3,2GHz modelu. Celý tento systém byl chlazen dusíkem. V poslední době si srdce ladičů získávají i Prescotty. Ty mají sice paradoxně větší nároky na chlazení, ale díky 9 mikronové technologii umožňují dosáhnout vyšší frekvenci. Tyto procesory se navíc vyrábějí i na frekvenci 2,4GHz, což jsou silně podtaktované rychlejší kusy, mívající někdy blokovanou podporu HT. Ty je možné velmi snadno i  za použití obyčejného chladiče změnit na čip s frekvencí kolem 3 až 3,4 GHz. Procesory Celeron se příliš netaktují, i když je k tomu jejich pracovní teplota předurčuje. Používají je však nejčastěji méně zkušení případně méně majetní uživatelé, kteří nechtějí riskovat ztrátu procesoru.
  2. 2.   AMD: Stejně jako u Intelu je kvalita jejich výroby na velmi vysoké úrovni, ale přesto se potýkají s problémy se zvyšováním frekvence. Proto AMD zavedlo označení ekvivalentní k Intelu. Obecně platí že čím pomalejší je procesor, tím lépe se taktuje. U AMD to platí dvojnásob. Nejpomalejší procesory jsou totiž vyráběny pouze jako druhotný produkt výroby rychlejších typů. Pokud při výrobě začnou třeba jen trochu chybovat, jsou automaticky podtaktovány a prodávány jako pomalejší. Je tedy velmi snadné z nich dostat velký kus výkonu zadarmo. Toto se týká hlavně typů s jádry Thoroughbred, Barton (příp. Thorton) a v neposlední řadě i nových Duronů s jádrem Applebred. Tedy těch, co jsou vyráběny 0,13µm technologií. Z Thoroughbredů 1700+ až 2000+ je tak velmi snadné získat alespoň 2200+ až 2600+ a víc. Z Duronů je při troše štěstí možno získat pomocí odemčení L2 cache i plný Athlon XP (T-bred) a stejně tak z Thortonů i plný Barton.

Probíhá těmito způsoby:

  1. 1.   Zvýšení FSB a to buď pomocí BIOSu nebo pomocí speciálních programů. Při taktování tímto způsobem dochází sice k dosažení většího výsledného výkonu na výsledné frekvenci než při změně násobiče, z důvodu zvýšení propustnosti paměťového subsystému, ale zároveň se jedná o způsob taktování, který "bolí" všechny komponenty okolo. Při taktování je totiž souběžně s FSB zvyšována i frekvence pamětí, AGP a PCI, která je generována z FSB. Na trhu se tedy objevilo několik chipsetů, které umožňují uzamknout tyto frekvence a tak ochránit komponenty využívající tyto sběrnice (např. nForce2, KT880...). Celkově tímto taktováním nejvíce trpí mechaniky a hlavně harddisk (úplně nejvíce trpí disky s rozhraním Serial ATA, napájené klasickým starým konektorem). Proto se doporučuje taktovat jen tak, aby frekvence PCI nepřekročila 37MHz (původní je 33MHz). V praxi to znamená zvýšení FSB asi o 6 až 8%. Mnohé chipsety však mají zvláštní vlastnost generování frekvence PCI při překročení určité frekvence FSB v jiném poměru než předtím. (například některé chipsety pro Pentium II zvyšovaly frekvenci PCI z 33MHz na 40MHz při taktování FSB z 66MHz až do 80MHz, na 81 MHz došlo ke změně dělícího poměru a PCI pracovala opět na 33MHz). Tento způsob taktování je nejoblíbenější pro svou jednoduchost, jelikož většinou stačí zajít do BIOSu, nebo použít speciální, zpravidla výrobcem základní desky dodaný program, najít položku FSB, přepnout ji na manuální nastavení a nastavit nové hodnoty. Na trhu je však několik typů desek, které neumožňují ani toto nejjednodušší nastavení (hlavně desky od Intelu). Při taktování doporučuji postupovat takto: napřed přetaktujte procesor pomocí speciálních programů, ověřte si stabilitu v nějakém stability testu (minimálně 2 hodiny, ale raději aspoň 6 hodin) a v případě, že procesor funguje jak má, odinstalujte taktovací program a nastavte tyto hodnoty v BIOSu. Špatnou zprávou pro uživatele procesorů Intel je, že tyto procesory je možno taktovat pouze tímto způsobem (jelikož mají výrobcem definitivně zamčený násobič)
  2. 2.   Změna frekvence pomocí násobiče. Tento způsob se týká hlavně majitelů procesorů AMD Duron, Athlon TB a Athlon XP. Tyto procesory totiž umožňují odemčení násobiče, který určuje poměr mezi FSB a frekvencí procesoru. Na trhu je navíc velké množství procesorů Athlon XP s jádry Thoroughbred a Barton, které mají násobič odemčený. Jak poznáte stav násobiče? Když se podíváte na horní stranu procesoru, je na ní mimo čipu ještě spousta "můstků" - souběžných dvojřad zlatých teček, spojených tenoučkými vodiči. Některé vodiče mezi těmito tečkami jsou však přepálené a výrobce tímto způsobem nastavuje vlastnosti procesoru. Můstek násobiče je označen popisem L1 (tyto můstky jsou dobře vidět na obrázcích procesorů AMD). Pokud nejsou vodiče tohoto můstku přepáleny, koupili jste odemčený procesor. Pokud jsou přepáleny, je nutné je vodivě spojit. Pro pokusy postačí čárka tužkou (grafit je vodivý, lae to spojení není příliš spolehlivé). Pro trvalejší spojení je dobré použít elektrovodivý lak. Přitom je nutné spojit jen souběžné kontakty a ŽÁDNÉ jiné. Je to trochu hodinářská práce. Doporučuje se přelepit právě nespojované můstky izolepou a poté přetřít odkrytý můstek vodivým lakem. Po zaschnutí přelepit další můstky atd. V některých případech je mezi můstky umístěno i čidlo spojení. Pokud budete i tak chtít můstky spojit, musíte napřed nevodivým lakem přetřít čidlo a na něj potom "kreslit". Změna frekvence poté probíhá dvěma způsoby, které se odvíjejí od možností základní desky. První způsob je změna násobiče manuálně pomocí DIP přepínače nebo můstků, které jsou umístěny na základní desce. Druhý, jednodušší způsob je změna pomocí BIOSu, pokud ten tuto funkci umožňuje. Na trhu je spousta základních desek, které neumožňují změnu násobiče (zpravidla ty levné - ECS, Zida...) a je tedy nutno se předem informovat. Pokud vaše deska umožňuje oba způsoby, doporučuji DIP přepínače nebo můstky. V případě, že váš počítač po změně odmítne nastartovat, je vždy jednodušší změnit propojku na desce zpět než sehnat někoho, kdo umí přepsat BIOS (většina kvalitnějších desek mívá nějakou funkci, jak vrátit předchozí správné nastavení, ale jistota je jistota).
  3. 3.   Předělání procesoru pomocí můstků. Tento způsob se týká výhradně Athlonů XP a Duronů (Applebred), u kterých je možno propojením přepáleného můstku (nevím přesně kterého - musíte projít internet) získat zpět uzamčenou cache a v případě plné funkčnosti ji nadále používat. Stejně tak je možno předělat Athlon XP na Athlon MP.
  4. 4.   Zvýšení stability procesoru při taktování. Při zvýšení frekvence se samozřejmě zvýší i riziko chybovosti procesoru, protože pro jinou frekvenci prostě nejsou navrženy. Většina čipů vydrží menší zvýšení frekvence bez nárůstu chybovosti. Při dalším zvyšování se tomu ale nevyhnete. Pro zvýšení stability se dá udělat mnoho. Asi nejvíce uděláte už v obchodě při výběru základní desky a procesoru, ale to je momentálně spíše vedlejší záležitost. Při taktování stabilitu zvýšíte mírným navýšením napětí procesoru (v BIOSu nebo programem). Vyšší napětí totiž způsobí ostřejší signál v procesoru. Nevýhodou tohoto přidávání je relativně velký nárůst teploty. Proto je nutno vydatně chladit, případně sledovat teplotu. Při zvyšování postupujte opatrně a nepřidávejte moc. Zvýšení napětí o 0,1 až 0,15V je až dost. Při dalším zvyšování sice zvyšujete maximální dosažitelné frekvence, ale zároveň i teplotu a riziko zničení procesoru.
  5. 5.   Příkladem relativně bezpečného přetaktování může být můj procesor. Používám AMD Athlon XP 1700+ s jádrem T-bred B. Koupil jsem si kus s odemčeným násobičem (na internetu se dá často zjistit, ve kterém obchodě mají kusy s odemčeným násobičem atd..). Navíc sem měl trochu štěstí při výběru a koupil sem procesor, který byl původně vyráběn jako 2600+. Dneska ho na téhle frekvenci i používám. Taktoval jsem ho takto: Do frekvence 1800MHz (13,5x133) jsem zvyšoval pouze přes násobič. Na 2GHz (2400+) začal být nestabilní, a tak jsem zvýšil napětí z 1,65V na 1,75V. Opět jsem zvýšil násobič na 15,5, čímž jsem získal frekvenci 2061MHz. Při dalším zvýšení násobiče na 16 mi počítač nenaběhl. Snížil jsem násobič zpět na 15,5, zvýšil napětí na 1,8V a zvýšil FSB na 139MHz. Tím jsem získal naprosto stabilní 2600+, který mi při použití obyčejného vzduchového chladiče (výrobce uvádí, že je do 2400+) topí v létě maximálně na 46°C.